2007-12-16 Peníze a Ježíšek

28. ledna 2008 v 9:43 | R |  Maminkám a tátům
Jakže to bylo s těmi dětskými pokladničkami?
Slýchávám připomínky, že by už si dcery měly na něco šetřit, ať se naučí hospodařit s penězi. Dostávají, co potřebují, a nemyslím si, že by si peněz nevážily.
Třeba, když mi můj muž pro jiné starosti zapomene nechat platební kartu a chtít po něm, aby sám vybral z bankomatu je pro něj příliš náročný úkol, přijde ke mně Amálka, soucitně se na mne podívá a řekne: "Maminko, ty už nemáš penízky? Podívej, kolik jich mám!" A ochotně vysype svoji pokladničku, kde pečlivě shromažďuje drobné, co našla, protože se tatínkovi vysypaly z kterési kapsy, ale taky třeba peníze od babičky… a nabídne se, že zajde pro (obyčejný) chleba a rohlíky, a ještě je ráda, že mne zachránila.
Tomu říkám štědrost.
Další příbuzná kapitola je Ježíšek.
Protože mi představa miminka v jesličkách, které roznáší dárečky připadala jako absurdní lež, která kulhá na všechny čtyři, a obávala jsem se, že by ji inteligence mých dcer prokoukla už ve školce, zavedli jsme andělíčky. Děvčata po štědrovečerní večeři hbitě vyběhnou k oknu vyhlížet, jestli neuvidí malinké světýlko nějakého andělíčka, který roznáší dárky od Ježíška. Samozřejmě musí jít vyhlížet do pokoje, kde se moc nesvítí, aby na nebe dobře viděly, a pro jistotu je k tomu třeba dát Amálce misku s cukrovím... Jaké je potom překvapení, když z ničeho nic andělíček zazvoní na zvoneček a pod stromečkem se objeví plno dárků!
Přiznávám, že to má pro mne i méně příjemné stránky. Byly zvyklé, že to, co se říká v televizní reklamě, není pravda. To se jen ten, kdo to vyrábí, snaží přesvědčit co nejvíce lidí, aby si jeho výrobek koupili.
Ačkoli se do školky nesmí nosit hračky, nevím, jak to a proč, ale před Vánoci holčička přinesla do školky tehdy ještě neznámé miminko Chou-chou a předváděla, co všechno panenka umí. Naše holky z toho byly u vytržení: "Maminko, ta panenka dělá všechno jako v té reklamě!" A nesmírně po ní začaly toužit. V tu chvíli Amálka dostala téměř geniální nápad a velice soucitně pronesla: "Maminko, já vím, že je Šu-šu moc drahá a ty máš málo peněz, ale já napíšu Ježíškovi a on mi ji přinese!"
A tak maminka oběhala hypermarkety, a ve třetím sehnala Chou-chou v akci i s nosítkem, protože v těch ostatních byly okamžitě pryč.
Když však přišla Terezka v první třídě ze školy a nadšeně mi líčila, jak přesvědčovala páťáky, že dárky nosí Ježíšek, usoudila jsem, že je nejvyšší čas naučit je odlišovat pohádku a hru od reality. Neuspěla jsem. Tu krásnou představu si prostě nenechaly vzít. Co je to andělíček letící se světýlkem nocí, proti mamince běhající po obchodech místo toho, aby byla s nimi doma!
Dokonce mi nedávno Teri řekla, že se loni vždycky večer s Amálkou tajně modlily za dárečky a Ježíšek jim přinesl přesně to, co si přály!
A tak jen velice zvolna a nenápadně přechází nadělování dárků pod stromeček na hru na "jako", a všichni jsme rádi, že Ježíšek zná naše přání, ale taky raději donese víc dárků chudším dětem, než by nám nosil drahé věci, které až tak nepotřebujeme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama