2007-06-20 Smysl a poslání výchovy - úvod semin. práce

28. ledna 2008 v 7:52 | R |  Maminkám a tátům
"To máš všechno jedno, za všechno mohou geny a špatná společnost. Jak to má v genech, takový bude a my s tím nic nenaděláme. Nemá to smysl, stejně nakonec budou dělat to, co jejich špatní kamarádi, to, co všichni kolem, bez ohledu na to, zda je to morálně dobré, či špatné." Takováto výchovná skepse často zaznívá z úst nešťastných matek, kterým děti vyrůstají jinak, než by si představovaly, a které mají na své děti minimální vliv. Většinu dětí výrazně ovlivňuje reklama, agresivní a jinak nevhodné osobnosti a vzory.
Oproti tomu jsem se za dobu svého mateřství setkala s opravdu vyjímečnými rodiči, kteří své děti dokázali velice výrazně ovlivnit na celý život, a dokázali např. i z dětí, které dostali do pěstounské péče s nevalnými vyhlídkami, vychovat zodpovědné občany s vysokým morálním kreditem.
Rozdíly v míře, jakou rodiče, jakožto hlavní vychovatelé budoucí generace, ovlivňují své děti, bývají opravdu propastné, jak to lze pozorovat již u batolat, pokud budeme považovat chování dětí do zhruba jednoho roku za převážně pudové. S tím, jak děti vyrůstají a začleňují se do kolektivu a společnosti, se rozdíly v určitých obdobích smazávají, jindy nabývají na kontrastu, výsledky prověří až život dítěte v dospělosti.
Smysl a poslání výchovy v dnešní společnosti? Snad by se dalo odpovědět: učinit člověka šťastným, naučit ho plnohodnotně prožít svůj život. Názory na to, jak toho dosáhnout, se v dnešní společnosti však velice různí. Všimla bych si především dvou směrů, kterými se cítím nejvíce ovlivněna.
První, se kterým se setkáváme na každém kroku, zejména v reklamách, je takzvaný konzumismus. Zejména u nás nachází výbornou živnou půdu, jakožto pouze poněkud pozměněný komunistický materialismus. Každá reklama se dnes snaží tvrdit, že čím víc toho budeme mít, čím více si budeme užívat, tím budeme šťastnější. Člověk, který pouze konzumuje, se však stává stále prázdnějším, náročnějším, znuděnějším a nenaplněnějším.
V prudkém kontrastu s tím pak bývají štěstím rozzářené obličeje chudých dětí z křesťanských misií, či některých řeholních sester. O obou skupinách rozhodně nelze říci, že by toho měly mnoho. Druhý směr, kterému bych se chtěla věnovat, je ve své podstatě výrazně ovlivněn křesťanstvím, se kterým má, žel, mnoho dnešních lidí více, či méně negativní zkušenosti.
Ale příprava na "život věčný" znamená především naplněně a zodpovědně prožít svůj pozemský život. Křesťanství učí, že nejdůležitější hodnoty jsou víra, naděje a láska. Největší z nich je láska, která je věčná; a Láska, to je Bůh. Učí, že svět je místem souboje mezi dobrem a zlem, a je potřeba se učit mezi nimi jasně rozlišovat. Radost se rodí z utrpení, štěstí z nenaplněné touhy. Učí, že vše na světě má svůj význam.
Všechno pozitivní, co kdy bylo ve výchově vyřčeno a realizováno je jen oprášením některé části ze starých křesťanských ideálů, či ještě starších tradic ( ohýbej stromek, dokud je mladý...).
Pokud tedy chci výchovu postavit na pevných základech, aby mohla vyrůst harmonická a plně rozvinutá osobnost, je nejlepší ji založit na plně křesťanských základech, bez ohledu na další diskusi o tom, zda nějaký Bůh existuje nebo ne.
Principem křesťanské výchovy, která vždy byla považována za velice důležitý životní úkol, je : Každý člověk je Božím obrazem. Úkolem vychovatele je tento obraz v každém jednotlivci pomáhat rozvíjet k dokonalosti.
Z více stran je dnes slyšet, že nejdůležitější jsou ve výchově první tři roky, případně ještě roky předškolního věku. Čili učitel prvního stupně už do rukou dostává děti, které může pouze částečně ovlivnit, popostrčit dále, pokud může navázat na kvalitní práci rodičů.
O snadné pomíjivosti práce se školními dětmi z problematického rodinného zázemí jsem se přesvědčila za své praxe v Saleziánském středisku dětí a mládeže, kde se řádové sestry i dobrovolníci maximálně snažili věnovat dětem z problematických rodin v čase, kdy nebyli ve škole, vštěpovat jim atraktivní formou pozitivní hodnoty. Děti se často změnily, za přítomnosti vychovatelů se chovaly dobře, avšak jakmile do střediska přestaly z různých důvodů pravidelně docházet, mj. i z důvodu že dospěly, velice snadno se dostávaly do nebezpečných gangů, apod. Ostatně zkušenosti starších učitelů nejsou jiné.
Jiné jsou např. zkušenosti skautských vedoucích. Do skautu přicházejí i děti z kvalitních rodin a skautské ideály je výrazně ovlivňují na celý život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama