1990 - "On ti to dá po lžičkách..." Bimbo

28. června 2008 v 22:24 | R |  Scénář: Bůh
Poslední aktualizace: 2009-07-22
Klíčová slova: Oddíl- ostravská Dívčí Dvojka - TOM 2. února - Bimbo - Markéta z Pasek- Katka - Kača - Kačka - Pegggy - Pegara - Boží vedení - Boží scénář - nízkoprahové aktivity za socialismu
"To já ráda PÁCHÁM DOBRÉ SKUTKY!" Pegggy
Proč to teď vytahuju? Protože mně to stále znovu fascinuje... Třeba taky proto, abyste pochopili, co pořád mám s tou Markétou, Pastýřkou... Že všechno je jen součástí úžasného scénáře, pod kterým je podpis Bůh, a role připadnou tomu, kdo se nabídne do Jeho služeb, aby naplňoval odvěkou touhu Milujícího Otce. Toho, který je Láska sama... Jako dnes mi před očima vyvstávají obrazy těch okamžiků setkání s něčím, co člověka abslolutně přesahuje... Když jsem uvažovala, proč to v mém případě Bůh udělal takhle, možná proto, že jsem ho stejně zarytě odmítala, jako po něm toužila. Použil to, co mi chybělo nejvíc: vztahy. A já jsem se pořád a přesto, proti němu bouřila...
A začaly se objevovat postavy a postavičky z jiných církví a "církví", a já jsem pozvání nikoho neodmítala. Mluvili divně, chovali se divně, ale bylo to zvláštní... A protože Pegggy, na rozdíl od nich, raději jednala než mluvila, snažila se mně postupně zatáhnout do kdejaké katolické aktivity, na kdejakou akci, ale čím, a pro co jsem od čtvrté třídy ZŠ žila, byl Oddíl. Kromě častých víkendových akcí jsme tam trávily i několik odpolední v týdnu, mnohým z nás nahrazoval dysfunkční rodinu...

Markéta přišla s Katkou do Oddíllu teprve relativně nedávno, nezvykle pozdě, až někdy v osmé třídě. Normálně se nováčkové přijímali tak na konci prvního stupně ZŠ, aby byli ještě tvární, ale už ne moc ufňukaní, a mohly jsme si je "vychovat". Ale ty dvě byly z našeho těsta, a projevily se jako silné osobnosti, zvláště Markéta, takže jim brzy připadly vůdčí funkce. Pro Markétu se ujala přezdívka Bimbo, Katka zůstala Kačou, jak jí Bimbo říkala, Kačka už v Oddíle totiž byla. Nikdy jsem neměla možnost se s nimi blíže seznámit, zvláště Markéta mi stále unikala...
Pak se měla konat oddílová výprava do Nových Dvorů. Proč jsem si do oddílového deníku, co jsme si povinně museli vést, zapsala 1.-4. 11. 1990? Víkend má přece tři dny... To mi bylo šestnáct. Markétě o rok víc. Samé kraviny jsem tam psala! Podstatné zůstalo uvnitř, a časem vystoupilo na povrch...

Strašně jsem tam toužila jet. Strašně mně to tam táhlo. A naši, jako naschvál, si zase postavili hlavu, že nikam nepojedu. Dosud snad nikdy v životě jsem po ničem tak netoužila, ale ať jsem dělala, co jsem dělala, prostě NE. Oddíl v pátek odjel beze mne, a já jsem propadla bezbřehému zoufalství. Zoufalství bezmocnosti proti libovůli rodičů, zoufalství z nemožnosti naplnění vnitřní touhy. Proč mi pořád všechno jenom zakazují!...
V sobotu ráno jsem ale opravdu NECHÁPALA. Vážně nechápala, protože otec nikdy neustupoval... Najednou se choval divně: přišel ke mně a vypadlo z něho: "Víš, kam jeli?" (Moc jsem nevěděla, ale pochopila jsem, že to přiznat nemám. No, když už nic jiného, tak Nový Dvůr na mapě snad najdu, že jo.) Něco jsem mu nesměle odpověděla, a v následujících chvílích jsem pochopila, že mně tam chce dovést autem. COŽE? ON? A DOVEZE? NAŠÍM STARÝM AUTEM? Vždyť ho prakticky nepoužívá, benzín je přece drahý...! CO SE MU STALO? Ale mlčela jsem, ať si to ještě třeba nerozmyslí...
Tak jsem se nějak octla u vypůjčené rybářské chaty. Kolem pobíhaly holky z Oddílu, říkaly něco o mimozemšťanech a Jeskyni dobrých vlastností... Připadala jsem si trochu jak v Jiříkově vidění... Aha, Bimbo vede výpravu, to bude asi zas nějaká šílenost...
Den uplynul, hry skončily, holky už leží ve spacácích na podlaze v podkrovní místnosti, a Bimbo jim ještě vymýšlí pohádku na dobrou noc. Starší tráví v dolním patře zbytek večera tradičně zpíváním s kytarami. Když Bimbo dovypráví, přidá se k nim.
Noc se přehoupla do druhé půlky, když přitahovány zvláštní silou se u okna v podkroví potkaly Čéňa s Bimbem. Zbytek místnosti tonul ve tmě, tady z venku dopadalo aspoň trochu světla... A zpočátku rozpačitě, začínají rozhovor, který ale skončí až před svítáním... To byl můj první dlouhý rozhovor v životě, první velké sblížení, první... Zde se mi dostalo i "jiné katecheze", protože ona už s Ním měla čerstvé zkušenosti... Kdybych tu byla normálně od pátku, tak náročné ponocování bych už dneska asi nevydržela!... Takže Bimbo fakt chodí do třídy s Denisou, co s Pegggy učí to náboženství!!! Byly jsme jak omámené naším nenadálým sblížením, souhrou našich myšlenek a událostí... Tak v "euforickém šílenství" nad nedělním ránem byl objeven Čtyřlístek. Čtyřlístek začal žít...
Večer doma, když všechno ztichlo, se mi podlomily kolena. To už nešlo dál vzdorovat! Chtěla jsem poděkovat, ať nějaký Bůh je, či není... (To jako že jsem si klekla, to tak ONI dělají, ne?) Pak následovala odvetná reakce mého Já proti Cizí nadvládě. Rozum se všemi prostředky bouřil...
Ač jsem se pak v dopise Bimbovi jenom zmínila, že jsem si večer po Nových Dvorech doma klekla, abych poděkovala, za to, co bylo, Bimbo to pak v odpovědi trefně vyjádřila za mně: "Připadáš si jako blázen, že si klekáš, a říkáš si: Jsem NORMÁLNÍ?... Veř mi, že všechno, co děláš je úplně přirozené... "
... A pak jsem s Pegggy taky drhla podlahu, v jednom divném betonovém, prý to byl původně kostel, a komunisté to používali jako sklad. V Ostravě tomu kostelu neřekne nikdo jinak než Don Bosco, ač byl zasvěcen svatému Josefu. Když se pak, 8. 12. 1990, znovu slavnostně otevíral, oznámila jsem Pegggy včerejší výsledek svých vnitřních bojů: V Boha věřím. Natrápila se kvůli mně nejvíc, tak měla právo to vědět jako první... Jen jsem pak nějak nechápala, proč tak šíleně jásala... (Naplnění dvouleté touhy a vyslyšení modliteb?!)

... A Pegggy se později stala kmotrou, apod. taky dalším svěřenkyním...

Příště: "Rozhodly jsme se vás taky vysvobodit!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama