1992 Díky, otče Leoši!

18. září 2008 v 10:51 | R |  Scénář: Bůh
Poslední aktualizace: 2009-07-22
Klíčová slova: P. Leoš Ryška - P. Ivan Fišar - 1991-2 - správně vidíme jen srdcem - příprava na první svátost smíření a první eucharistii

Díky, otče Leoši, žes mi ukázal, že nemusím věřit jen rozumu, a tomu, na co si můžu sáhnout. Že "správně vidíme jen srdcem." Exupéry. Otevřel jsi mi tak nový rozměr života...
"Svořil jsi nás, Pane, pro sebe a nepokojné je srdce naše dokud nespočine v Tobě!" Augustin Aurelius, Vyznání

"Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho viděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomuto místu, podíval se nahoru a řekl mu: ´Zachee, pojď rychle dolů; dnes musím zůstat v tvém domě.´On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal ..." Evangelium sv. Lukáše 19,1-10, Tomáš Halík, Vzdáleným nablízku, Evangelium o Zacheovi

Bimbo: - "Chodíš do kostela?... Já někdy chodím do Marijánek. Otec Ivan (Fišar) tam ve středu dělá dětské mše pro děti, co půjdou o Velikonocích k Prvnímu svatému přijímání, a dobře jim to tam všechno vysvětluje...
Do centra? Nééé. Tam přece chodí Denisa! Ještě by mně viděla!!! Já chodím TAJNĚ! "-
Tak začaly naše tajné návštěvy kostela:
- "... Né normálně, co blbneš! Dozadu, za sloup, aby mně neviděl!" -
Protestanti byli hodně aktivní, uměli argumentovat, ale s Bimbem jsme se později shodly na tom, že katolické kostely měly cosi jako mystické magické kouzlo, bylo tam něco hlubšího...
Ale co měli pořád na tom oplatku! Jak můžou tvrdit, že je to Tělo Kristovo!!! To je fakt přepal!!!...
Bimbo: - Otec Václav mně v létě na chaloupce přesvědčoval, ať přijmu Tělo Kristovo, že pak..., ale já jsem odmítla. - Ano, to už byly prázdniny 1991, konec krátkého období, kdy jsme bývaly všechny čtyři společně, protože v novém školním roce už Bimbo nastupovala do Prahy, a stala se tak jen externí členkou všech ostravských aktivit.
V novém školním roce mi to pak nedalo a objevila jsem se, přece jen, občas v Centru (dnešní katedrále), jenže mše pro mládež byly v sobotu večer, to byl problém se dostat z domu. Naši mně jen tak nepustili...
Pegggy: - Domluvila jsem ti duchovní rozhovor s otcem Leošem!
- Cože?!!!
- No, chtěla jsi s ním mluvit, ne?
- ... A, co to prosím tě je?.....
- Zdravím, Tě, Čéňo, - před farou v Moravské Ostravě se ke mně blížil místní kaplan, otec Leoš Ryška, a s rozesmátým a trochu záhadným obličejem mi podával ruku na přivítanou:
- Už jsem o tobě něco slyšel... - Tak jsme si povídali, zjistil, co už jsem stačila prostudovat, hlavně Naši víru, co později používal otec Petr Šustáček jako podklad pro přípravu na svátost biřmování...
- ... Zpověď... Ale to bys pak mohla jít taky ke svatému přijímání! ... Proč nechceš? -
Pak jsme se sešli ještě párkrát. Já jsem byla zvyklá používat jen rozum, on se mi to snažil vysvětlit i z jiné perspektivy...
Ve stejnou dobu řešila stejná dilemata Bimbo v Praze u pátera Opatrného. Občas jsme si napsaly, ale nejvíc pochybovačný Markétin dopis nedošel, a to bylo asi dobře. Vůbec ty Boží přihrávky mne leckdy nechávaly s otevřenou pusou. Dost jsme to musely před rodiči tajit, abychom předešly dalším komplikacím. Jaký nesmysl si zase ta dcera vzala do hlavy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama